Pusťte mě dovnitř

Čeští squateři hledají novou symbiózu s majiteli domů

Pronajmu prvorepublikový objekt s luxusním výhledem na Prahu, uprostřed přírody, nedaleko centra, nadčasová architektura, bohatá historie. Zn. Zadarmo. Tak by mohl znít neuvěřitelný (a trochu klamavý inzerát) na téměř stoletou budovu slavných pražských Barrandovských teras. Jeho plné znění by bylo: bez oken, elektřiny, zdi prorostlé břízkami, opadávající fasáda. Zn. Stále zadarmo (tedy pokud bude souhlasit majitel). Zhruba takto už třetí měsíc funguje první česká squaterská realitní kancelář. Milovníkům bydlení v opuštěných budovách se v Česku nikdy moc nedařilo. Jejich odnož se teď pokouší proniknout na scénu s novým nápadem: squateři zkoušejí jít cestou dohody s majiteli nevyužívaných domů, kterých je v hlavním městě stále dost a dost.

Každý něco potřebuje
Někomu to může znít drze, ale pokus o dohodu s majiteli je pro stárnoucí generaci prvních squaterů nemístně unylá forma průniku do městského prostoru. Obsazování nemovitostí bez právního titulu začalo na Západě už v 60. letech minulého století. Někde se nezvaní nájemníci nakonec dohodli s majiteli, jinde zasahovala policie. Po radikální vlně zbyla například kodaňská čtvrť Christiania, jejíž členové zestárli a vstoupili do komunální politiky, nebo berlínský obchodní dům Tacheles, jenž je dnes notně vyžilou položkou z bedekru pro turisty.

V 90. letech se hnutí…