Bioteror

Po večerech válčím se špatným svědomím, že svému dítěti neposkytuji to nejlepší. Dětský lékař že je příliš nedbalý a syna bych měla přehlásit k jinému. Většinu oblečení že má klučík z druhé ruky, ačkoli vím, jak jsem sama tímto jako malá trpěla. Přestože slýchám, že nejlepší je domácí strava, malý roste na kupované, protože se mi nechce vařit šlichtičky a dvě skleničky dětské výživy denně si ještě můžu dovolit. Seznam špatného mateřského svědomí by byl ovšem neúplný bez položky bio.

Biopotraviny téměř nekupuji. V Praze jsou ale mezi moderními matkami přes svoji nevábnost trendy. Anebo právě kvůli ní? Jako ztělesnění filozofie, že to důležité se nenachází na povrchu, ale uvnitř, a zároveň názoru opačného, a sice, že člověk je především tím, co jí, ať si je to ostatní, jaké chce.

I já v poslední době tu a tam přemýšlím, že svému dítěti pořídím nefalšované biokuře, co bylo v životě prý šťastnější než to obyčejné, a proto lépe chutná. Drobného ptáka za pětistovku zamrazím, co den kousek uždíbnu, rozvařím s biobramborou a oběd pro bobečka bude hotový. Kdo by přece chtěl jako hokynář počítat drobné, když jde o zdraví dítěte? Zdraví, co se schovává v jádřinci ošklivých biojablek, kulturách biojogurtů, hlavách biokvětáků a sloganem „pro své dítě jen to nejlepší“ láká vaši peněženku z kapsy ven, aby solila. Za spokojené kuře, za sýr kozy s dobrou náladou. Ještě že nejsem pěstována ke konzumaci já, a tak si můžu mít náladu, jakou chci.

Teď zrovna nestojí za moc. Přemýšlím totiž nad tím, co s námi, těmi, co nenakupují bio, vlastně bude? A z našich dětí? Mutanti? Děti s dysfunkcí z volně prodejného jídla? Anebo je to jako s cukry, které má bezpočet matek za ďáblovo vtělení? Jistě, leckdo si jimi založí na bříško, ale vyrůstat v Černobylu je asi horší, přestože podle emotivních reakcí některých matek na stopy cukru kdekoli se to jeví jako fifty fifty.

S bioživotosprávou si zkrátka velkou hlavu nelámu. Říci, že mi zdraví mého syna za ty peníze nestojí, zní nemorálně. Říci, že pokud mají mít ostatní lidé z jídla z naší samoobsluhy nějakou poruchu, tak ať naše rodina též, je nezodpovědné vůči rodině. Jakým právem by k takové poruše přišla?

Ale možná že to biokuře přece jen pořídím. Jen tak pro sichr. A pro sichr popřemýšlím i o změně dětského lékaře a místo obnošených koupím synovi fungl nové šortky i se značkovou kšiltovkou. Vida, stačí chvíle, a hned je mi líp. Být hovězím, dostala bych visačku bio jedna dvě. Šťastná to kráva.