Opera bez opory

Když se Dvořákova Rusalka ocitne v rukou bratří Formanů

„Když nemůže les do opery, musí opera do lesa." S tímto mottem končila loňská divadelní sezona v Huse na provázku. Červnové slunce tehdy uléhalo za hřebeny a kolem lesního jezírka kousek od Bílovic nad Svitavou se Rusalka honila s vílami během první čtené zkoušky. O půl roku později se bratři Formanové do Husy na provázku vrátili, aby si ověřili jednu věc: skutečně nemůže les do opery? Nebo alespoň na nádvoří divadla? Na střechu?

Premiéra inscenace Ubohá Rusalka bledá proběhla jen čtrnáct dní poté, co bratři obdrželi Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2008 - hravě makabrózní Obludárium. Koncentrovaný prostor šapitó tentokrát vystřídala jeviště rozstrkaná po celé budově divadla. První dějství Rusalky se odehrává na galeriích otevřené alžbětinské scény, s diváky „v jámě" uprostřed, to druhé vcelku klasicky na hlavní scéně a třetí opět venku, ovšem tentokrát se v jámě ocitají herci. Přestávky mezi dějstvími slouží k přesunům publika, které takto absolvuje nejen pohádkovou operu v netradičním hávu, ale i exkurzi po brněnském divadle.

Les v divadle

Inscenovat operu bez operních pěvců znamená, že expresivní árie se promění v písničky; instrumentace pro komorní…