Slovenské prezidentské volby odhalily trhlinu mezi politiky a společností
Jemná síla prohrává, slovenská většina se stále řídí tradiční normou, podle níž musí zvítězit muž bušící se do slovenské hrudi. I tak by se daly interpretovat výsledky přímých prezidentských voleb, v nichž ve druhém kole vyhrál kandidát vládní koalice Ivan Gašparovič s náskokem 11 procent nad Ivetou Radičovou, podporovanou opozicí.
Volby však byly také zajímavým testem společenské atmosféry, byly jakýmsi zástupným referendem s otázkou, jak jsou lidé spokojeni s vládou premiéra Roberta Fica. Ukázaly, že země se pomalu probouzí z hypnotického transu, do něhož ji oblíbený premiér uvedl. Ten nakonec musel sáhnout k velmi tvrdé síle, aby dosáhl svého.
Už zase Maďaři
Když se po prvním kole ukázalo, že by Radičová mohla být Gašparovičovi opravdu vážným soupeřem, vládní koalice vyrazila do útoku a celou kampaň vsadila na jedinou kartu, které se říká maďarská. Základní myšlenka byla tato: jelikož Radičovou podporují také Maďaři na Slovensku (včetně jejich strany SMK), v případě jejího vítězství by byl stát ohrožen, protože by jim mohla výměnou za tuto podporu schválit autonomii na jihu země. Fungovalo to spolehlivě – celé dva týdny se nemluvilo téměř o ničem jiném než o Radičové jako o maďarské hrozbě. Přispěly k tomu také televize, které „maďarskou kartu“ snaživě živily …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu