Vybledlá naděje oranžové revoluce
Až se počátkem května sejdou v Praze na pozvání Evropské unie šéfové šesti států (Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldavska, Ukrajiny), aby s EU debatovali o rozšířené spolupráci v rámci tzv. východního partnerství, budou jejich úsměvy pro kamery upřímné jen zčásti. Někdo se bude radovat, někomu bude pražský summit spíše lhostejný, zato ukrajinský prezident Viktor Juščenko jen s vypětím sil skryje roztrpčenost, že se jeho země octla zase v jednom pytli s nějakými nýmandy
Pavel Máša
V letech 1993–1997 pracoval jako velvyslanec České republiky na Ukrajině. V roce 1999 z diplomacie odešel a působil v zahraniční rubrice Lidových novin, později i jako komentátor. Od roku 2006 je novinářem na volné noze.
Až se počátkem května sejdou v Praze na pozvání Evropské unie šéfové šesti států (Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldavska, Ukrajiny), aby s EU debatovali o rozšířené spolupráci v rámci tzv. východního partnerství, budou jejich úsměvy pro kamery upřímné jen zčásti. Někdo se bude radovat, někomu bude pražský summit spíše lhostejný, zato ukrajinský prezident Viktor Juščenko jen s vypětím sil skryje roztrpčenost, že se jeho země octla zase v jednom pytli s nějakými nýmandy.
Ještě před pěti lety se po vítězné „oranžové revoluci“ Juščenko cítil být hýčkaným spojencem Západu. Opojení však postupně vyprchalo a Evropskou unii začalo znepokojovat pomalé tempo politických a ekonomických reforem na Ukrajině. Pro Juščenka bylo potupou, když jeho zemi Brusel zařadil v rámci politiky „sousedství“ do skupiny s africkými a asijskými státy. „Nejsme sousedi Evropy, jsme Evropa,“ prohlašoval zneuznaně. Nehodlal se smířit ani s novou koncepcí tzv. východního partnerství, a dokonce se pokusil premiérce a bývalé „oranžové“ spojenkyni Julii Tymošenkové zakázat, aby o tomto projektu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
