Těžkopádný Paroubek

Jiřímu Paroubkovi se brzy po vstupu do nejvyšších pater politiky začalo říkat buldozer. Jakkoli tato přezdívka není úplně přesná, skrývá v sobě jednu pravdu. Šéf sociálních demokratů se hodí jen na těžkou práci. Ve chvílích, které si žádají jemnost, rozvahu a střídmost, používá sílu. Uzávěrka čísla byla ještě před víkendovým jednáním o koalici, ale to nemění nic na tom, že dohadování o náhradě za svržený kabinet odkrylo několik znepokojivých stránek šéfa sociální demokracie.

Druhořadá Evropa

Když Jiří Paroubek omylem svrhl vládu Mirka Topolánka, mohli jsme si namlouvat, že prostě jen neodhadl situaci. Z akce, která měla jen upoutat pozornost na ztrácející socialisty, se stala díky přičinění Václava Klause událost hýbající celou Evropou.

Jenže okolnosti kolem sestavování nové vlády naznačují, že tady nejde jen o omyl. Dalo by se předpokládat, že když šéf ČSSD svrhl vládu země předsedající Evropské unii a neměl žádný alternativní plán, pokusí se alespoň maximálně vstřícně pomáhat při hledání východiska. V prvních dnech politické krize tomu však bylo naopak.

Paroubek zaprvé nedodržel slib, že nechá stávající vládu dotáhnout předsednictví Evropské unie. Bez ohledu na banální pravdu, že střídání týmu, který vede EU, je hazard, se šéf sociální demokracie rozhodl právě pro tento postup. Vysvětlil to podezřením, že na něj ministr vnitra Langer možná chystá „novou Kubiceho zprávu“; obsese prozrazující Paroubkovu neschopnost…