Rovnější svět
Bohatí i chudí existovali odjakživa. Přesto si rychlá změna vývoje v osmdesátých letech žádá vysvětlení, stejně jako skutečnost, že nerovnost v některých zemích vzrostla daleko více než v jiných. Existuje zřetelná propast mezi americkým a britským „anglosaským“ modelem a zbytkem světa.
Poslední tři desetiletí byla báječná léta pro bohaté. Jejich podnikání bylo výnosnější, jejich akcie a majetky se zhodnocovaly a těm, kdo pracovali v investičním bankovnictví nebo hedgeových fondech, strmě rostly odměny. A čím výše na stupnici příjmů, tím lépe se bohatým dařilo. Tak jako spodních 90 procent populace daleko zaostávalo za horními deseti procenty, většina z horních deseti procent zůstávala pozadu za elitním jedním procentem. A toto procento vyvolených zase závistivě vzhlíželo k pohádkově bohaté desetině procenta na samém vrcholu.
Pro objasnění tohoto nárůstu nerovnosti je třeba pochopit několik různých trendů. V osmdesátých letech se chudí propadli hlouběji pod střední vrstvy, ale od devadesátých let chudla i střední třída. Obě skupiny zaostaly daleko za elitou. Podle washingtonského think tanku Economic Policy Institute vydělávalo horní promile americké výdělečně činné populace mezi lety 1947 a 1979 v průměru dvacetkrát více než spodních 90 procent; v roce 2006 už to bylo sedmasedmdesátkrát více. V roce 1979 plynulo 34,2 procenta všech kapitálových zisků hornímu jednomu procentu; v roce 2005 už to bylo 65,3 procenta.
Rozevírání nůžek
To vše nastalo v době, kdy průměrné reálné příjmy amerických pracujících stagnovaly (přestože hodnota kteréhokoliv zdravotního pojištění strmě rostla). V roce 2007 byl podle amerického statistického úřadu medián příjmů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu