Pro služky a taxikáře

V jednom kupé rychlíku z Varšavy se na konci třicátých let minulého století sejdou tři muži. Mladý trenér tenisu Valčak, prkenný rada Šimčik a žoviální kunsthistorik Skoliňský. Všichni míří do letního sídla v Polyce, z něhož krachující zemanka Ocholovská vytvořila penzion. Debatou i za okny ubíhající jednotvárnou krajinou znuděný Valčak se posléze vydá na průzkum poloprázdné železniční soupravy.

V oddělení první třídy objeví spícího starce, knížete Holšaňského s nervózním sekretářem Cholawickým. Aristokrat náhle otevře oči podbarvené šílenstvím, a když spatří Valčaka, zapiští hlasem plným děsu: „Fráňo, Fráňo!“ O kupé dál je naopak do hlubokého spánku ponořená mladá a krásná Maja, dcera zemanky Ocholovské. Z kapsy pláště jí čouhá dopis, který nezadržitelně přitahuje Valčakovu zvědavost.

Hlavní postavy románu Witolda Gombrowicze (1904–1969) Posedlí jedou za odpočinkem, lenošením. Namísto uvolněné prázdninové nálady však ve vlaku panuje křečovitá atmosféra nedůvěry, podezřívání, úzkosti i nevysvětlitelného strachu. Což ještě umocní temný a ponurý hrad, který se cestou z cílové železniční stanice objeví v zapadajícím slunci nad bažinami a černými lesy. A to celá společnost zatím netuší, že v labyrintu zpustlých hradních komnat leží místnost přeplněná uměleckými skvosty, jakož i stará kuchyně, v níž se na věšáku a bez zřejmé příčiny neustále chvěje a děsivě škube…