Pohled na strop
V Brně je jedna kavárna, ve které když jíte dortík, hledí na vás shora pěkně realisticky namalovaní vypasení růžoví čuníci. Dříve, v dobách, kdy lidem záleželo na tom, jak vymalované a vyzdobené mají stropy, tady bývalo řeznictví.
V Brně je jedna kavárna, ve které když jíte dortík, hledí na vás shora pěkně realisticky namalovaní vypasení růžoví čuníci. Dříve, v dobách, kdy lidem záleželo na tom, jak vymalované a vyzdobené mají stropy, tady bývalo řeznictví. V Zemplínských Hámrech, na východním Slovensku, není ozdobená jen místní kostelní klenba, která má propojovat to „pozemské“ s tím „nadzemským“, ale téměř každý obývací pokoj v každém stavení.
Sedíte tak v obýváku, nad hlavou nemáte obvyklou bílou plochu s jedním lustrem, vaše oči zcela bezděčně těkají po stropech… V jednom domě máte nad sebou vyštukované andílky s Panenkou Marií, v druhém podhled se zabudovanými bodovými světly a ukrajinskými malovanými ozdůbkami, ve třetím obývací strop sice nemá malůvky, ale visí z něj neuvěřitelná světelná konstrukce, ve čtvrtém je nad vámi umělohmotný kazetový strop skoro jako někde na zámku… V minulých stoletích kladli lidé větší důraz na to, jak vypadají stropy, ať už kostelní, zámecké, měšťanské nebo selské. Tady jako kdyby něco z té lidské touhy zbylo. Nemá cenu přemýšlet nad tím, proč místní stropy vypadají tak, jak vypadají, zajímavé je, že vypadají vůbec nějak.
Moje oči si tak při každé návštěvě na východě vychutnávají stropy různými druhy pohledů, přes letmý pohled, soustředěný pohled až po podrobné prozkoumávání. To mám nejradši. Doma jsem si takhle dlouho naposledy prohlížela…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu