Je tu riziko hrubé záplaty

Je posledním disidentem ve vrcholné politice, umí být žoviální, neformální. Novináři ho mají rádi a dobrá polovina komentátorů českých deníků mu tyká. Od svého přítele Václava Havla to před časem schytal kvůli tomu, že se z něj stal „velký ódéesák“, nicméně právě úspěšný postup po stranickém žebříčku Topolánkovy strany Alexandru Vondrovi pomohl stát se jedním ze strůjců evropské proměny ODS. Pád vlády jej odstavil od smyslu jeho ministerské práce – přípravy předsednictví EU –, a tak se teď může soustředit na druhý velký úkol: prosadit v Senátu Lisabonskou smlouvou. Výsledek je prý nejasný.

Vaše práce ve vládě spočívala především v přípravě a vedení českého předsednictví EU. Jak jste vyslovení nedůvěry vládě prožíval?

Já se přiznám, že jsem to nesl těžce. Protože když něco děláte zodpovědně a dáte tomu všechno, dvacet hodin denně makáte, tak vám pak není dobře, když tu vyvře taková erupce nezodpovědnosti, kdy domácí politikaření totálně, ale totálně zatemní jakoukoli péči o to, jak naše země působí navenek. Ale já si nemám co stěžovat, vděk není politická kategorie. Musím na to být připravený.

Ještě nedávno jsme od politiků slyšeli, že je nemožné, aby předsednictví EU převzala v půlce úplně nová vláda. Teď se najednou tento scénář začíná naplňovat. Hrozí nám něco?

Já nevím, co nám hrozí, to nejhorší…