Dopis z Budapešti

Mezi maďarskými bankéři v Londýně se vypráví, že když se na počátku 90. let na Západě vedla diskuse o nových středoevropských demokraciích, jejich britští kolegové upozorňovali na to, že Maďarsko by díky své kultuře a mentalitě mohlo jednou dopadnout jako Itálie. Věřili, že lajdáctví, byrokracie a politická fraška jdou ruku v ruce s korupcí, nestabilními vládami a nezájmem voličů. Maďarsko mělo tehdy plné ruce práce s kopírováním německého právního systému, budováním britského a nizozemského ekonomického liberalismu a snilo o skandinávském sociálním modelu, lehce stříknutém francouzským státním centralismem. Itálie byla v tehdejších představách Maďarů zemí, kam se jezdí na dovolenou. Už není.

Politická fraška

Divadlo, které 21. března provázelo odstoupení premiéra Ference Gyurcsánye, dalo za pravdu každému, kdo zpochybňuje maďarské představy o sobě samých jako o vzorném žákovi střední Evropy. Členové premiérovy Maďarské socialistické strany a jejich koaliční partneři z liberální Aliance svobodných demokratů se týden dohadovali o Gyurcsányově nástupci, přičemž navrhli, zavrhli a zneuctili minimálně deset možných kandidátů, aby se nakonec shodli na Gordonovi Bajnaiovi, ministrovi hospodářství v Gyurcsányově vládě.

Než se bude moci 14. dubna hlasovat v parlamentu, musí být jeho nominace ještě oběma stranami schválena. Pokud některá ze stran nakonec couvne, budou vyhlášeny…