Nejistá sezona

Pád vlády v České republice přichází v převelice nešťastnou dobu, nejen pro nás, ale tentokrát i pro celou Evropu, potažmo svět. Vláda se zhroutila v polovině předsednictví Evropské unii a rovněž v době, kdy potřebuje prosadit v parlamentu protikrizová opatření a připravovat další.

Předsednictví podle Klause

Podívejme se nejdřív na evropskou úroveň. Evropa se připravuje na klíčový summit G 20, ale tím pochopitelně nic nekončí. Světová ekonomika se propadá do nejhorší krize od druhé světové války a dopady na Evropu budou spíše horší než jinde ve světě. Silné sociální (a následně politické) důsledky krize se dostaví nejdříve v létě a potom na podzim. Ne že by Evropa potřebovala v boji s krizí nutně utrácet ještě více, než předepisují zákonné výplaty dávek, musí se ale připravit na nejhorší, a proto mít vizi, strategii a taktiku, koordinovat postupy a cíle. Předsednictví Unie, které nemá podporu domácího parlamentu, omezí svou funkci maximálně na zprostředkování jednání a váhavé moderování bez vlastního názoru.

Ještě mnohem horší je představa, že předsednictví bude někdo za pochodu přebírat, a ještě hrůznější je vize, že by to byli eurofobové Klausova ražení.

(Toto sice s krizí přímo nesouvisí, ale již teď je zřejmé, že Česká republika vůbec neposloužila malým a středně velkým státům. Soudě podle reakcí zahraničního tisku na pád vlády a Topolánkův projev ve Štrasburku, tak projde-li Lisabonská smlouva, bude naše a švédské…