Záchranná injekce z Caracasu

Největší nebezpečí se objevuje náhle, na dvou kolech a za zvuku motoru. Jezdci v kožených bundách se vynoří ze šňůry vozidel a v rukou spolujezdce se zablýskne pistole. V tu chvíli se dav studentů v pestrobarevných tričkách, na nichž je namalován otisk bílé dlaně, pevně semkne k sobě. O to pevněji, když kromě Chávezových příznivců na motocyklech někdo zahlédne i vládou najaté polovojenské jednotky. Dokážou těžce zranit desítky lidí. Jakmile mladí odpůrci venezuelské vlády ucítí při manifestaci ve vzduchu násilí a slzný plyn, zvedají paže a obracejí k policistům nabílené ruce a skandují: „Nemáme zbraně, jen bílé dlaně.“ Po deseti letech letargie dostala venezuelská opozice z těchto bílých rukou osvěžující, možná i záchrannou injekci.

Bez ropy to nepůjde

Z venezuelského studentského vůdce Yona Goicoechey (23), nositele americké Ceny Miltona Friedmana za šíření svobody, vyzařuje ze všeho nejvíc odhodlání. Sám byl před dvěma lety při jedné z manifestací policií zraněn, ale přesto neustále vyzývá Venezuelany ve svých prohlášeních v televizi i na videích na YouTube: „Musíme před sebou vidět demokratické principy, vláda, která nám vnucuje změnu ústavy, je ta stejná vláda, která neřeší problémy bezpečnosti, lepšího vzdělání a chudoby. Jestli si tahle vláda myslí, že nás umlčí násilím, mýlí se.“ Yon Goicoechea založil před třemi lety se…