Musíme spolu mluvit

Jste spoluautorem dopisu, který podepsalo čtrnáct diplomatů, kteří působili jako míroví vyjednavači v bývalé Jugoslávii, v Severním Irsku, v Kambodži a v dalších oblastech konfliktů. Nesouhlasíte v něm s izolací Hamásu a požadujete, aby s ním mezinárodní společenství a Izrael vyjednávaly. Proč mluvit s radikály, kteří mají za cíl zničení Státu Izrael?

Izrael k tomu jednoduše nemá alternativu. Nemůžeme se tvářit, že Hamás neexistuje, a vyloučit ho z jakýchkoli jednání. Teď mluvíme jen s jednou palestinskou stranou, s tou, kterou máme rádi, s Fatahem, a tu druhou trestáme a blokujeme. Jenže takhle nikdy míru nedosáhneme. Dokud se na dohodě nebudou podílet všechny vlivné palestinské strany, nebude mít ani hodnotu papíru, na kterém byla vytištěna.

Ale jak může Izrael mluvit se stranou, která má za cíl jeho vymazání z mapy, která ho považuje za jakousi rakovinu na arabském těle, kterou je třeba vyříznout?

Stanovy Hamásu a mnohá prohlášení vůdců jsou opravdu příšerná. Je ale nutné si uvědomit, že se Hamás v roce 2006 dostal v Gaze k moci ve volbách, které byly všeobecně považované za svobodné a spravedlivé. Ano, Hamás má ozbrojenou milici, což není v demokracii zrovna běžné. Hamás se ale také vyvíjí. V roce 2006 se rozhodl účastnit demokratických voleb – byl připraven hrát podle demokratických pravidel, což předtím odmítal. Ve své první vládě v Gaze…