Hezky česky

Debata o nové budově Národní knihovny v Praze je symptomem zdejší provinčnosti. Diskutuje se totiž jen o skořápce, nikoli o obsahu, o skladišti na knihy, nikoli o knihovně.

Podstata knihovny přitom tkví ve zpřístupnění knih a časopisů čtenářům. Bez těch je i ta nejúžasnější budova, byť by třeba byla od Jana Kaplického, k ničemu. Každý, kdo měl možnost pracovat v některé dobré zahraniční vědecké knihovně, je přitom při pokusu o studium ve zdejší Národní knihovně frustrovaný. Nenajde tu knihy, které byly na jeho téma v posledních desetiletích publikovány v cizích jazycích, nenajde tu zahraniční časopisy ze svého oboru, a bez nich jeho práce nemůže mít mezinárodní úroveň. Nemluvě o technických podmínkách, které také v Klementinu neodpovídají současným normám.

Důležité jako NATO

Národní knihovna za komunismu takřka nekupovala literaturu ze Západu a v posledních desetiletích se to moc nezlepšilo. Částečně je to z finančních důvodů. Pro srovnání: nejlepší americké knihovny za nákup knih utratí ročně zhruba deset milionů dolarů. Taková částka je v českých poměrech pochopitelně nemyslitelná. V rozpočtu se podobná suma musí vyčlenit raději třeba na nákup vojenské výzbroje, aby země splňovala nároky, které na ni klade NATO. Členství v Severoatlantické alianci je sice nezbytné pro „návrat do Evropy“, jenže úplně stejná podmínka platí i pro nákup cizích…