Eidam versus edam

Edamský sýr byl už před pěti sty lety výtečný proviant. Trvanlivý, výživný, pěkně tučný, v krajním případě použitelný jako koule do kanonu, což se údajně stalo u uruguayských břehů a zdá se to být trochu přitažené za vlasy. Pravda ale stoprocentně je, že Nizozemsko už od 16. století opouštěly lodě naložené edamem. Takže není nic divného na tom, že Edammer kaas postupem času zdomácněl v různých zemích světa: jako Edammer Käse a Edam cheese. V Česku nejdřív jako sýr severoholandský, později jako edam a někdy od třicátých let jako eidam.

Jak známo, teď se edam, tento vyslanec všech dobrých Nizozemců, přezdívaných s veškerou úctou též „sýrové hlavy“, stal důvodem politického napětí. Nizozemci totiž žádají v EU o zeměpisné označení „severoholandský edamský sýr“. Češi kontrují a chtějí získat označení „jihočeský eidam“. Argumentují, že se už před dvaceti lety řeklo, že edamský sýr je označení druhové a že tento kulturní export už je dávno všech.

Tolik boj o eidam edam, rozhodnout se to má v dubnu. Zvláštní na tom je, že zatímco sýraři válčí o názvy, samotný sýr je v nastalém zmatku krutě mučen. A je pravda, že Češi patří mezi jeho přední trýznitele. Tak například, typickým rysem edamu je jeho tučnost. Má většinou čtyřicet a více procent tuku v sušině, což mu dodává mnohovrstevnatou chuť, o čemž dokáže dlouze pohovořit mnohý sýrař. Český eidam mívá tučnost…