Po zelených stopách

Vojtěch Kotecký

je zoolog. Vystudoval systematickou biologii a zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1992 pracuje v občanském sdružení Hnutí Duha, nyní jako programový ředitel.

Čtenář novin se v poslední době dovídá o Straně zelených především to, jestli Věra mluví s Martinem nebo co Ondřej udělal Daně. Stranické půtky jsou jistě vděčný námět politických komentátorů, ale ten, kdo se zajímá také o to, jaké změny dokázali prosadit během svého pobytu ve vládě, objeví zajímavé věci. V oblasti ekologie a zlepšování kvality života, což je jejich hlavní téma, mají vlastně docela slušné výsledky.

Martin Bursík v dubnu spustí grantový program v řádu mnoha miliard, který statisícům domácností pomůže se zateplením domů, koupí solárních kolektorů a podobně. Je to zdaleka největší projekt tohoto druhu, jaký kdy nějaká česká vláda udělala. Jeho účelem je snížit exhalace skleníkových plynů, účty za teplo i dovoz plynu z Ruska. Příležitosti, které tento projekt skýtá, jsou tak obrovské, že všechny diskuse o nových zdrojích vedle nich vypadají trochu jako poznámka pod čarou. České budovy by díky snížení energetické náročnosti mohly ušetřit více než pětinásobek toho uhlí, o kterém se mluví v souvislosti s kontroverzním rozšířením uhelných dolů na Mostecku.

Ministr životního prostředí také připravil nový zákon o odpadech, který obsahuje hlavní návrhy Hnutí Duha. Skoro každému usnadní třídění odpadků a rozhýbe recyklaci. Vláda také definitivně potvrdila platnost původních limitů těžby v povrchových dolech, které chrání zbývající města a obce v Podkrušnohoří. Bursíka lze pochválit také za velmi dobrou práci, kterou odvádí coby hlavní vyjednavač Evropské unie k nové dohodě o globálních změnách podnebí.

Zelení se činí i na radnicích. Připravovaný územní plán Prahy díky zeleným obsahuje nové městské železnice, které podstatně vylepší veřejnou dopravu. Pražský radní Petr Štěpánek (též SZ) zařídil, aby lesy na okrajích metropole kompletně přešly na péči podle mezinárodních pravidel zdravého hospodaření. A tak dále.

Slabost v síle

Strana zelených je schopna do krve se pohádat, kdo porušil kolikátý článek stanov. Při pohledu zvenčí si nelze odpustit možná hraběcí radu: Co kdyby na stranickém sjezdu věnovali podstatně více času debatě o obsahových tématech, v nichž jsou silní, než hádkám o organizačních formalitách?

Zelení doplácejí nejen na hádky, které vedou před zraky veřejnosti, ale paradoxně i na to, že ve vládě se s tak velkým důrazem soustředí na řešení rezortních problémů, až zapomínají na jiná témata. Zateplování domů, romská ghetta nebo lepší školy jsou bezesporu veledůležité úkoly, jenomže ne jediné.

Zelení budovali svou značku také na tématech, která společnost vnímá velmi citlivě, jako je pořádek v justici, pravidla pro lobbing, nezávislost mediálních rad či odpor vůči zákulisním partajním obchodům. Ztělesňovali naději na novou politickou kulturu. Pokud si má Strana zelených udržet renomé reformátorů, potřebuje se k těmto tématům vrátit – nikoli dál couvat.