Jednání nad Temží
Až se představitelé zemí G 20 příští měsíc sejdou v Londýně k jednání o nejhorší hospodářské krizi od 30. let 20. století, přinejmenším nehrozí nebezpečí nekonečné váhavosti. Stanovili si totiž, že to, co se jejich předchůdcům nepodařilo během mnoha týdnů, oni zvládnou za jediný den, a sice 2. dubna: vypořádat se s krizí a zvážit revizi finančních pravidel.
„Podobně jako svého času král Karel II. umírá hospodářská konference v hanebný okamžik,“ postěžoval si The Economist roku 1933 v poločase impozantního, a dnes už můžeme říci bezvýsledného, londýnského shromáždění světových velmocí, které mělo zabránit šíření protekcionismu na hlubokém dně velké hospodářské krize. Konference trvala déle než měsíc a čím více se protahovala, tím více dolar klesal a emoce stoupaly.
Až se představitelé zemí G 20 příští měsíc sejdou v Londýně k jednání o nejhorší hospodářské krizi od 30. let 20. století, přinejmenším nehrozí nebezpečí nekonečné váhavosti. Stanovili si totiž, že to, co se jejich předchůdcům nepodařilo během mnoha týdnů, oni zvládnou za jediný den, a sice 2. dubna: vypořádat se s krizí a zvážit revizi finančních pravidel.
Napětí se projevilo na setkání evropských ministrů financí ve dnech 9. a 10. března. Ministři ostře zareagovali na výzvu ekonomického poradce Bílého domu Lawrence Summerse, aby se celá G 20 zaměřila na posilování globální poptávky. Podobné výzvy „se nám nezamlouvají“, ohradil se lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, který zasedání předsedal. K harmonii patrně nepřispělo ani to, že se prý nejvýše postavený britský státní úředník nechal slyšet, že kvůli nedostatečnému personálnímu zabezpečení na ministerstvu financí Baracka Obamy,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
