Božský Bruce

„Do hlavy, nebo do břicha?“ Miliony filmových fanoušků neomylně určí zdroj téhle hlášky. Akční komedie Tonyho Scotta nesbírala ocenění na festivalech, v popkulturní historii má ale své místo jisté. Film z roku 1991 dokumentuje rozchod akčního žánru s osmou dekádou, v níž vládly svaly Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestra Stallonea. Hrdina testosteronových podívaných měl být napříště chlapík z lidu, zranitelný, cynický a sebeironický.

Scenárista Shane Blake navázal na svou veleúspěšnou Smrtonosnou zbraň (1987), v níž poprvé plně využil model dvou nesourodých, špičkujících se detektivních parťáků. Za práci na Posledním skautovi vyinkasoval 1,75 milionu dolarů a producentům se odměnil textem s takovou kadencí sarkastických bonmotů na stránku, že má v žánru dodnes těžko konkurenci.

A pak je tu Bruce Willis ve své nejtypičtější herecké šabloně plešatícího drsňáka, jemuž u úst neustále hraje pohrdavý úsměšek. Zhusta jej využívá i v roli soukromého očka Joea Hallenbecka. Okolnosti ho svedou do případu vyšetřování vraždy přítelkyně bývalého profesionálního hráče amerického fotbalu, jehož nitky vedou až k připravovanému atentátu na neúplatného senátora. Nenáročnou, ale nestárnoucí oddechovku nejlépe charakterizuje Hallenbeckův výrok: „Tohle jsou devadesátá léta. Už nestačí jen mlátit lidi. Musíš předtím říct něco…