Z knihovny citlivého kosmopolity
„Na spisovatele je možno pohlížet ze tří hledisek: Může být považován za vypravěče, učitele nebo čaroděje,“ míní Vladimir Nabokov v přednášce Dobří čtenáři a dobří spisovatelé, kterou v češtině přináší aktuální číslo časopisu Labyrint.
„Na spisovatele je možno pohlížet ze tří hledisek: Může být považován za vypravěče, učitele nebo čaroděje,“ míní Vladimir Nabokov v přednášce Dobří čtenáři a dobří spisovatelé, kterou v češtině přináší aktuální číslo časopisu Labyrint. Lepšího úvodu k jeho nedávno vydané novele Čaroděj aby pohledal. Čarodějem tu není jen hlavní hrdina, ale především autor, který kouzlí individuální magií svého génia, stylem a metaforikou.
Text byl řadu let pokládán za ztracený a poprvé vyšel až roku 1986 z pozůstalosti. A navíc v anglické verzi pořízené spisovatelovým synem Dmitrijem, přestože byl původně napsán rusky, a to na podzim roku 1939 v Paříži.
Rigidní literární historie Čaroděje vnímá především jako předobraz skandálně slavné Lolity, psané už v angličtině a ve Spojených státech, i když poprvé vydané roku 1955 ve Francii. A podobně k novelce mnohdy přistupuje i denní tisk.
Postarší zpocený pán
Porovnáme-li Lolitu s Čarodějem podle hlavních vnějších znaků, nemůžeme jim opravdu upřít podobnost. V obou případech se setkáváme s protagonistou, jehož beznadějně přitahují nezletilé dívenky, s člověkem zoufale toužícím po nedotčené kráse, který však zároveň ví, že takovou lásku společnost odsuzuje jako nemravnou. A ačkoli obě prózy zdánlivě spadají do žánru erotické, milostné a psychologické literatury, podstatou spíše patří mezi morality…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu