Reprezentant nejistoty

Jeho nástupu k moci se obával kdekdo, včetně novin Financial Times, podle nichž volební vítězství slovenského „právníka a nacionalisty“ Roberta Fica v roce 2006 „otřáslo zbytkem Evropy“. I Financial Times však loni uznaly, že výsledek není zdaleka tak špatný: Slovensko je dnes členem eurozóny, hospodářský růst byl v posledních letech impozantní a Ficovy výroky o rušení reforem předchozí vlády, které podle něj sloužily jen „menšině bohatých“, byly z velké části jen předvolební rétorikou.

Jaká je tedy slovenská zkušenost s Ficem? Obecně se dá říct, že Slovensko je i po bezmála třech letech levicové vlády ještě pořád „pravicovější“ zemí než Česko. Má rovnou daň z příjmu a až na dvě výjimky (léky a knihy) jednotnou DPH, penzijní systém rozkročen mezi státním a soukromým sektorem, zákoník práce a sociální systém je i po úpravách liberálnější než ten český. Výkonnost ekonomiky poskočila za dva roky z 57 procent na 62 procent průměru států OECD, ve světovém žebříčku ekonomické svobody se Slovensko vyšvihlo ze 108. místa v roce 2000 na 35. místo v roce 2008 a vyrovnalo se Česku.

Lze to vysvětlit jednoduše. Vláda rozumně těžila z reforem své předchůdkyně a ořezávala jen vnější pravicové znaky jako zdravotnické poplatky či úplnou liberalizaci cen energií. A kromě toho, Ficova strana Smer je stranou pragmatiků bez ideologických mantinelů, jejíž levicový nátěr téměř vlastnoručně obstarává samotný…