Proč se nemůže zavést švédský systém lékárenské služby u nás?

Proč se nemůže zavést švédský systém lékárenské služby u nás?

JIŘÍ PROKOPEC

Při hledání odpovědi jsme čerpali z otevřených zdrojů:

Nejprve je třeba vysvětlit, na co tazatel naráží. Švédský systém lékáren je specifický. Všechny lékárny v zemi vlastní státní firma podléhající ministerstvu zdravotnictví – tzv. Apoteket. Farmaceutické firmy tedy prodávají léky pouze prostřednictvím této společnosti, která jednu třetinu zisku odevzdává státu a zbytek investuje do rozvoje. Díky celostátnímu monopolu platí Švédové za léky ve všech lékárnách stejně. Spoluúčast je rozdělena na tři úrovně a strop představuje necelých 200 eur. Pokud lidé dosáhnou tohoto limitu, zbytek roku nedoplácejí nic.

Paradoxně právě nyní švédská vláda uvažuje, že systém zreformuje. Chce umožnit prodej léků bez předpisu i jinde než jen v lékárnách, a umožnit tedy provozování lékáren i soukromníkům. Zrušení monopolu má díky větší konkurencí přinést delší otevírací dobu, nižší ceny a hlavně více prodejních míst.

V Česku nemá jednoduše „státní monopol“ dobrý zvuk. Po válce byla nejprve státem zabavena třetina lékáren (německé a „kolaborantské“), zbytek byl „dobrovolně“ či po zinscenovaných procesech s lékárníky zabaven a předán státu. Lékárny pak fungovaly pod křídly národního podniku Medika.

Po revoluci se lékárny vracely původním majitelům nebo se privatizovaly. Otevření trhu přineslo i změny, které nejsou obvyklé jinde a jsou často kritizovány – třeba fakt, že lékárnu může provozovat i člověk bez farmaceutického vzdělání. Rozdíl mezi českým a švédským systémem je jasně vidět i v počtech lékáren – zatímco devět milionů Švédů může využívat 700 lékáren, deset milionů Čechů jich má k dispozici dva a půl tisíce.

Aby tedy mohl švédský systém být zaveden v Česku, musely by být lékárny znovu shromážděny pod křídla státu, a to si dvacet let po listopadu přejí už jen komunisté.