Postrach Fico
V Robertu Ficovi se rodí populista budoucnosti, který je kvůli popularitě schopen a ochoten říkat cokoli, ale nikdy není jisté, co si doopravdy myslí a co udělá. Může být nebezpečný, ale možná taky ne. Pro jeho nevyzpytatelnou vládu staré politologické poučky neplatí – musíme hledat nové.
S hodnocením současného slovenského premiéra bychom vlastně mohli být rychle hotovi. Fico je přízrak z mečiarovské éry. Politik, který prosadil několik kontroverzních zákonů, omezujících svobodu občanů, nevládních organizací, médií či soukromých firem. Samolibý egoista, jenž slíbil všechny úspěšné reformy předchozích vlád okamžitě zrušit. Obdivovatel autokratických vládců, který chodí pravidelně slavit výročí Castrovy bolševické revoluce na kubánskou ambasádu. Hulvát, který novinářům a opozičním politikům nadává do hyen, idiotů a korupčníků.
Jenže něco tady nehraje. Na Slovensku se nikdy nežilo lépe než dnes. Už několik let země zažívá obrovský hospodářský růst, od ledna se platí eurem. A kontroverzní premiér je miláčkem národa. Už deset let – ať byl v opozici nebo u vlády – vede žebříček popularity politiků. Zahraniční kolegové tiše závidí a sociologové si lámou hlavu, jak to, že Ficova obliba prochází napříč všemi společenskými vrstvami. Premiér má podporu ve všech regionech, u lidí různého věku, příjmů i dosaženého vzdělání. „Je na straně obyčejných lidí, je spravedlivý, rozhodný a přímý, mluví pravdu, stará se o celé Slovensko,“ uváděli o něm krajané během loňského podzimního průzkumu Institutu pro veřejné otázky (IVO).
Kombinace popularity a diktátorských tendencí působí zlověstně a posiluje obavy, kam se Slovensko zase řítí.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
