Když lidé milují premiéra

Při nedávném předvolebním mítinku v převážně kurdském městě Van v jihovýchodním Turecku byl Recep Tayyip Erdogan ve svém živlu. Turecký premiér ze sebe chrlil seznam úspěchů své vlády a vykřikoval do tváří jásajícího davu „dvaadvacet základních škol, pět klinik, osmdesát dva kilometrů nových silnic“.

Do 29. března, kdy v celé zemi proběhnou volby do místních orgánů, zbývají jen tři týdny a Recep Erdogan začal svou kampaň sebevědomě. Z většiny předvolebních průzkumů vyplývá, že jeho umírněně islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) své protivníky opět rozdrtí. Sekulární opoziční Republikánská lidová strana (CHP) je natolik zoufalá, že už se ani příliš nezmiňuje o rizicích uplatňování šaríi nebo o nebezpečí kurdského separatismu. Raději se uchýlila k náboru kandidátek, které nosí islámský šátek, a volá po tom, aby byl kurdský Nový rok vyhlášen celostátním svátkem.

Nic z toho asi neudělá na voliče valný dojem a většina z nich také zůstane věrná AKP. Neovlivní to ani politiku premiéra Erdogana. Od doby, kdy byl v roce 2007 pohodlnou většinou zvolen znovu, se podle svých kritiků chová stále autokratičtěji a odklání se od reformního programu, díky němuž AKP v roce 2002 poprvé dostala příležitost sestavit jednobarevnou vládu. Situaci neprospívá ani postoj Evropské unie, která v donekonečna protahovaných jednáních o turecké přihlášce stále váhá, a bere…