Beastie Boys to stihli

Hip hop je dnes stagnující žánr svázaný neúprosnými pravidly komerce. Ale na konci osmdesátých let ještě byl platformou revoluce, která uváděla do populární hudby zcela nové postupy a za pochodu bořila estetické i rasové bariéry. Připomínkou báječných časů, kdy dva gramofony, krabice starých vinylů a sampler byly arzenálem subverzivních kulturních taktik, je album Paul’s Boutique trojice Beastie Boys. Psychedelická koláž sestavená ze stovek zvukových útržků je (společně s obdobnými deskami kapel Public Enemy a De La Soul) jedním z vrcholů hiphopové kreativity. Zároveň značí konec krátké éry nekonečných možností samplingu, který přišel s žalobami za porušování autorských práv.

Bílí sprosťáci

Beastie Boys měli na konci osmdesátých let pověst tria sprostých výtržníků z rapmetalové halekačky (You Gotta) Fight for Your Right (to Party!), která vynesla jejich debutové album Licenced To Ill do čela amerického albového žebříčku. Žádné hiphopové desce se to předtím nepodařilo, místo za průkopníky však bylo trio bílých židovských raperů vesměs považováno za kapelu jednoho hitu, jejíž sláva rychle pohasne. Mysleli si to nejspíš i sami Beasties. Vyrazili na opulentní turné vybaveni dívkami tancujícími v klecích a obřími nafukovacími penisy s jediným cílem – rychle si užít, než bude konec. Následoval však rozchod se společností Def Jam a verdikt soudu, který producentovi…