Výlet na North Ronaldsay

„Kirkwall,“ kření se runový nápis nad vchodem do letištní budovy. Skleněnými dveřmi se z haly vychází přímo na plochu. Jediný pruh přistávací a vzletové dráhy začíná pár metrů od moře.

Je sobota, volný den, ale vstávali jsme brzy, abychom stihli ranní let. „Můžu vedle tebe?“ ptám se Jima. Přikyvuje, a tak vklouznu na místo kopilota a nasadím si sluchátka. Jim se otočí a přehlédne zbývajících sedm cestujících, plnou kapacitu letadla. „Za patnáct minut budeme na místě.“ Během několika vteřin jsme ve vzduchu. Pozoruju, jak stín letadla brázdí temně modrou hladinu v hloubce pod námi, odráží se od zelených pastvin, hnědých vřesovišť a bělostných pláží ostrovů, které přelétáváme.

S drcnutím dosedáme na štěrkový pás letištního pole na ostrově North Ronaldsay. Tři míle na délku, dvě na šířku, padesát čtyři stálých obyvatel. Nejvyšší místo ostrova je dvacet tři metrů nad nezměrnou plochou oceánu, který je dneska tmavě modrý a ježí se bílými vrcholky vln.

S batohy na zádech vyrážíme přes louku k mořskému břehu, kde obvykle trávíme noc. Cestou míjíme osamělý stojící kámen. Ve výšce očí v něm zeje otvor o velikosti mužské pěsti. Dotýkám se ho a obcházím ho kolem dokola, po směru hodinových ručiček, tak jak to přináší štěstí, tak jak okolo něj místní lidé tančí, když vítají nový rok.

Skalnatý břeh je pod místem, kde…