Lhostejné ticho

Belgičtí tvůrci Luc a Jean-Pierre Dardennové jsou v současnosti vedle bratrů Coenových nejvlivnější sourozeneckou režisérskou dvojicí. Působí ale jako přesný protipól amerických hračičků, jimž není nic svaté a kteří absurditu moderního světa komentují s ironickým pomrkáváním. Dardenny na nějaké postmoderní shazování neužije. S hrdiny jejich snímků se život nemazlí, a režiséři proto nemají důvod jejich zoufalství zlehčovat. Platí to i o jejich posledním filmu Mlčení Lorny, fascinujícím příběhu mladé albánské imigrantky, již touha po normálním životě v západní Evropě přivede na morální scestí.

Novodobí Karamazovi

Ohledávání hranic lidskosti v krutém odcizeném světě je obecně leitmotivem jejich tvorby. Dardennové své postavy s chutí staví – někdy s až sadistickou důsledností – před neřešitelná etická dilemata. „Nás vzrušuje nejvíc asi jedna a táž věc – jestli jedinec dovede kvůli tomu, aby se sám zachránil, aby si polepšil v životě, zabít druhého člověka, vážně mu ublížit či zkrátka žít na jeho úkor,“ popsal nedávno věčné téma dvojice Luc Dardenne v příloze Salon deníku Práva. Ve Slibu (1996) umře načerno pracující dělník z Afriky po pádu z lešení jen proto, že mu protřelý zprostředkovatel práce nezajistí kvůli oprávněnému strachu z problémů s policií lékařskou pomoc.…