Jachta, nebo invalidní vozík?

K článku Petra Macha (Věčný spor se socialismem, Respekt č. 52/99) mám několik výhrad. Autor v něm tvrdí, že neziskové organizace existují na základě institutu daňových úlev, což je nemorální, protože ten, kdo na neziskové organizace nepřispívá, platí větší daně. „Využijte štědrosti daňových poplatníků, kteří si jachtu nekupují, a přispějte si na loď z daní, které měly sloužit třeba na financování policie,“ píše autor. Já naopak tvrdím: Přispějte na koupi invalidního vozíku pro postiženého kamaráda z peněz, které měly sloužit třeba na sanaci bankovního sektoru. Zavádějící příklady nevedou k osvětlení problémů, pokoušejí se jen učinit článek zajímavějším. Další tvrzení autora článku „Na daňové úlevy lze prostě pohlížet z druhé strany jako na daňovou přirážku pro ty, kdo nechtějí své peníze utrácet podle představ kolektivistů“ si mohu přeložit i jinak: na daňové úlevy lze pohlížet z prvé strany jako na daňovou úlevu pro ty, kdo nechtějí nechat své peníze utrácet státními úředníky prostřednictvím státního rozpočtu. Nechápu, proč se autor zaměřil při obraně svobody a kapitalismu před socialismem právě na institut daňových úlev z důvodu poskytování darů. Na stejné úrovni jsou problémy, zda-li má člověk mít daňovou úlevu, pokud daruje krev, popřípadě pokud je invalidní. Taktéž se jedná o využívání institutu daňových úlev. Popřípadě, proč Petr Mach neútočí na poslední výstřelek daňových úlev - snížení…