Začátek konce generála Mušarafa

Na začátku to nevypadalo nijak dobře: po deseti letech vojenské diktatury prezidenta Parvíze Mušarafa nebyl Pákistán jako klíčový spojenec Západu v boji proti islámským militantům v dobré kondici. Zvlášť poslední rok to šlo od desíti k pěti: boje mezi radikály a armádou přímo v hlavním městě, al-Káida pevně usazená na kmenových územích podél hranic s Afghánistánem, protivládní protesty opozice, rozprášení Nejvyššího soudu, zavírání kritických novinářů a právníků, úspěšný atentát na opoziční vůdkyni Bénazír Bhuttovou, vzestup popularity radikálního islámu. A ani parlamentní volby neměly přinést nic dobrého: buď posílení islamistů, nebo další mocenské manipulace prezidenta Mušarafa. Minulý týden volby proběhly a výsledek není pro pákistánské vyznavače demokracie a Západ až tak špatný.

Tři pro islamisty

Především se konečně otevírá cesta pro obnovení demokracie, byť s pákistánskými specifiky, jako je neustálá hrozba vojenského převratu, spory parlamentu a prezidenta o kompetence, nebezpečí atentátů, útok militantního islámu na svobodu slova a práva žen. I s tím vším je ale Pákistán stále jednou z nejsvobodnějších asijských zemí a tyhle volby to potvrdily.

Média je hodnotí jako překvapivě férové a klidné. Volební kampaň se kvůli strachu z násilností omezila na pouliční plakáty a reklamy v médiích. Není hlášená manipulace s hlasy tak jako…