Smrtící stroje ze Západu

Emanuele Ottolenghi

je politolog a ředitel Transatlantického institutu se sídlem v Bruselu (www.transatlanticinstitute.org). Studoval na Univerzitě v Bologni, přednášel v St. Antony‘s College na Univerzitě v Oxfordu. Je častým komentátorem pro italská a anglická periodika, zabývá se arabsko-izraelským konfliktem a evropskou blízkovýchodní politikou. Jeho kniha Autodafe je analýzou evropského antisemitismu a byla publikována v Itálii v roce 2007.

Během sedmi týdnů, které následovaly po výzvě OSN k ukončení poprav v Íránu koncem prosince 2007, bylo v zemi oběšeno více než šedesát lidí, většina z nich veřejně. Fotografie poprav, které teď íránský režim ve snaze předejít mezinárodní ostudě nařídil stáhnout z internetu, ukazují odsouzené visící ze stavebních jeřábů vyrobených japonskými firmami Tadano, Kato a Unic.

Od islámské revoluce v roce 1979 byly v Íránu na jeřábech popraveny desetitisíce lidí. Jeřáby a podobná zařízení do země prodávají mnohé evropské společnosti. Nemusí si být nutně vědomy toho, že jejich stroje budou použity k výkonu trestu smrti. Podezřívat je ze spoluviny nelze – bylo by to jako podezřívat Škodu ze spoluúčasti na bankovním přepadení, když zloději z místa činu ujeli fabií. Prodávat jeřáby a tisíce dalších výrobků Íránu je zcela legální. Západní společnosti by jen měly vědět, že když jednají s touto zemí, jednají s…