Puntenel

Za měsíc v Amsterdamu se člověk naučí leccos. Rozeznat vlámské hranolky od obyčejných, spoléhat na všudypřítomnost cyklostezek, orientovat se podle vodních kanálů. Už jsem si zvykla i na to, že amsterdamskými ulicemi neustále fouká, a chutná mi už i místními oblíbená bramborová kaše s mrkví – hutspot. Přijala jsem také fakt, že o kolo je možné kdykoli přijít, Holanďané ho kupují i několikrát do roka, a už ho nekontroluji každou chvíli z okna, ostatně stojí tam i přes noc vedle desítek dalších.

Leccos jsem si uplynulý měsíc zkusila vůbec poprvé. Koupit si do vázy plnou náruč tulipánů, protože nikde jinde v Evropě je nemají po pětikoruně, nebo si na chodbě v Rijksmuseu natočit krátký videofilm a rovnou odtud jej

e-mailem poslat domů. Až do minulého týdne jsem také nevěděla, že dům může být nejen loď neboli hausbót, ale dům může být také bota jako pojišťovna ING na osmi párech nohou.

Objevem měsíce je ale něco jiného. Holandské slovo puntenel, které zas a znova opakují v reklamách na mém oblíbeném hudebním rádiu Sky. Trvalo mi to téměř pět týdnů, ale už to mám! Puntenel je holanská „tečkacézet“. Internetu se zkrátka nevyhnete ani v éteru.

Holandskou mediální scénou ale momentálně hýbe jiný fenomén. Film. A to i přesto, že dílo, o kterém se mluví, nejenže se ještě nepromítá, ale nikdo ho ještě ani nenatočil. Stačí, že jeho potenciální tvůrce, poslanec parlamentu Geert Wilders, v něm chce nazvat Korán Mein Kampfem a zdokumentovat, jak jej osobně s gustem znesvěcuje. Holandský premiér hovoří v této souvislosti o tom, že země prochází „vážnou krizí“, Írán předpovídá možné přerušení diplomatických styků a syrský velký muftí hrozí krveprolitím.

Holanďané, se kterými jsem mluvila, se ale více než islámu bojí toho, aby Holandsko nepřišlo v rámci boje proti němu o svůj liberální charakter. Už teď je to utužení poměrů cítit, říkají. Necítím prý nic jen proto, že jsem cizinka a nerozumím holandsky. Islamistů i antiislamistů mají tito lidé plné zuby.

Moje přítelkyně Fleur si ovšem myslí, že by mě coby Češku spíš než islám mohlo zajímat něco jiného. Svůj nový objev mi před pár dny dokonce nadšeně telefonovala domů. Přišla na to, že ve vesničce Naarden je již od roku 1670 pohřben jistý český protestantský uprchlík. Má tam prý dokonce malé muzeum a navíc je kolem Naardenu pěkné okolí, a tak mi doporučuje spojit návštěvu muzea i s procházkou. Nakonec mi Fleur dala i adresu. www.comeniusmuzeumpuntenel

Příští týden píše Jaroslav Formánek