Editorial

Srbská reakce na vyhlášení nezávislosti Kosova byla trochu zvláštní: děti dostaly minulý týden ve čtvrtek volno ze školy a vlaky do Bělehradu jezdily zdarma. Jako by se stíraly rozdíly mezi oslavou a národním smutkem. Pokud ale zůstane jen u demonstrací – jakkoli masových a vandalských – uvnitř nových hranic Srbska, bude to pro Balkán i celý svět pořád lepší než přímý střet dvou národů. Kosovu se věnujeme hned na několik místech (komentář Jiřího Soboty na str. 11, eseje T. G. Ashe a Slavenky Drakulićové na str. 41 a 63), ale těžištěm je fotoreportáž Tomkiho Němce z této země (str. 34 až 40), pojmenované diplomatickým slovníkem jako „zvláštní případ“.

Zatímco na jih od nás se opět zvedají vlny vášní, v Česku po prezidentských volbách výrazně opadly a nastal čas podívat se na události minulých týdnů a na českou povahu s odstupem. Jak říká v rozhovoru Ivan Medek (str. 42–45), „mne uklidňuje, že je tady spousta lidí, a nejen mladých, kteří prezidenta a vládu na nic nepotřebují“.

Na obranu „nepotřebné“ vlády nutno říci, že také díky ní platí od ledna zákon o osobním bankrotu, který může pomoct statisícům Čechů topících se v dluzích vyplavat opět na hladinu. Paní Jitka Adámková statečně přiznává, že není nic příjemného „vyhlásit krach vlastního života“, ale teď jí díky novému zákonu alespoň svitla naděje, že může začít od nuly. Více v reportáži Tomáše Sachra (str. 26).

Jakou naději však mají ti mladí lidé, kteří by se možná i rádi zadlužili, jen aby mohli studovat, mají však smůlu, že mají maturitu z učiliště? Mnohem menší než například jejich vrstevníci z Finska, které je vysokou kvalitou školství proslulé. Můžeme jen držet palce vyučené krejčové Janě Holanové, která se hlásí na Karlovu univerzitu a v článku Adama Šůry (str. 16–18) přiznává, že proti gymnazistům „má prostě handicap“.

Pokud ale máte pocit, že život je příliš krátký na splnění všech snů, nezoufejte. Jak píše týdeník The Economist (str. 56–58), vědci už pilně pracují na naší nesmrtelnosti a jeden z nich, doktor De Grey, věří, že „technologie proti stárnutí by mohla přijít v budoucnosti, které by se mohli dožít ještě mnozí z nás“.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA