Cena za existenci

Nebojí se experimentovat, jsou divácky úspěšné a jejich význam sahá za hranice regionu. Činoherní studio v Ústí nad Labem, Dům umění v Opavě a Divadlo hudby v Olomouci spojuje bohužel ještě jedna věc: veřejnost se zřejmě bude muset smířit s tím, že v dosavadní podobě už zanedlouho přestanou existovat. Ve všech případech přitom za problémy kulturních institucí stojí nešetrná snaha politiků zasahovat do jejich chodu nebo naopak neschopnost řešit jejich finanční problémy. Potěšitelné ale je, že se to místním obyvatelům – a nejen jim – vůbec nelíbí. Dobře totiž vědí, že tyto instituce nemají ve městě žádnou alternativu a bez nich by byla tamní kulturní nabídka ještě chudší, než je dnes.

Sloučit, nebo transformovat?

Činoherní studio vzniklo v industriálním Ústí nad Labem v roce 1972. Krátce předtím tu komunisti zakázali divadlo malých forem Kladivadlo, ale nový experimentální dramatický prostor ho dokázal nahradit. Během jeho téměř čtyřicetileté existence se tu vystřídalo mnoho významných herců, režisérů a dramatiků (Leoš Suchařípa, Josef Topol, Karel Roden, Ivana Chýlková, Jiří Pokorný), řada z nich tu přitom našla azyl, když měla v Praze s kulturními mocipány problémy.

Dnes divadlo nežije jen svou slavnou minulostí. V roce 2001 získalo Cenu Alfréda Radoka v kategorii Divadlo roku a koncem dubna chystá světovou premiéru Klubu rváčů podle kultovní předlohy Chucka…