0:00
0:00
Civilizace16. 2. 20083 minuty

Promýšlet 90. léta

Klíčové jevy první postkomunistické dekády jsou stále vykládány spíše ideologicky, přestože odstup a množství pramenů už umožňují poměrně hlubokou historickou analýzu.

Astronaut
Autor: Respekt
Fotografie: Jiří Suk - Autor: Pavel Reisenauer Autor: Respekt
↓ INZERCE

Klíčové jevy první postkomunistické dekády jsou stále vykládány spíše ideologicky, přestože odstup a množství pramenů už umožňují poměrně hlubokou historickou analýzu. Je to velmi dobře vidět na vysvětlování ekonomické reformy, při němž poslední dobou hýří aktivitou její strůjci a aktéři. Tomáš Ježek v knize Zrození ze zkumavky (2007) popisuje českou privatizaci v letech 1990–97 jako v podstatě úspěšný proces, který ovšem poznamenalo tzv. tunelování, jemuž se dalo v konkrétní chvíli zabránit. V učebním textu pro VŠE se mísí historie s ideologií. Autor usiluje o jistý kritický nadhled a zároveň přesvědčeně hájí své postoje a volby. Recenzent této knihy Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku (Klausův think tank) se do historické polemiky nepouští, jeho kritika je ideologická. Blahosklonně Ježkovi vytýká, že nedrží pozici liberálního ekonoma chicagské školy, pro něhož je kontrola kapitálového trhu nepřijatelná; zvolenou transformační strategii považuje Loužek samozřejmě za optimální, problém tunelování za „značně zveličený“ atd. Na této argumentační úrovni se pořádají semináře, vycházejí sborníky a „vědecké“ analýzy.

Vedle toho existují důkladné historické studie o ekonomické reformě po roce 1989. Např. skotský ekonom Martin Myant v knize The Rise and Fall of Czech Capitalism (2003) přináší systematický výklad české transformace. Považuje reformu za dovršenou a relativně úspěšnou, hodnotí ji však zcela jinak než její původci a jejich think tanky. Tzv. česká cesta ke kapitalismu v polovině 90. let zkrachovala a byla rychle opuštěna – český kapitalismus na úrovni velkých podniků a bank se vybudovat nepodařilo. Současnou prosperitu, která přišla po krizi let 1996–97, nastartovali zahraniční investoři a integrace ekonomiky do západních struktur. Mezi transformační omyly počítá Myant šokovou terapii, kuponovou privatizaci, makroekonomickou restrikci, rezignaci tehdejší vlády na restrukturalizaci některých podniků – skoro vše, co aktéři reformy a jejich fámulové dodnes hájí.

Pátral jsem po citacích z Myantovy knihy na knižních a internetových stránkách zmíněných českých ekonomů a jejich think tanků. Nenašel jsem jediný odkaz. Ryze ideologický výklad se vyhýbá historickým interpretacím, zatímco kritické interpretace věcně analyzují ideologická východiska reformátorů. Napíší dějiny českého postkomunismu cizinci, nebo to dokážeme sami?


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].