Ach ten krásný studentský život

Jmenuji se Patrik Čavoj, je mi 25 let. Studuji na Univerzitě Palackého v Olomouci obor rekreologie. Cílem tohoto oboru je dáti světu odborníky v oblasti cestovního ruchu a pobytu v přírodě.

Slovo rekreologie vychází z latinského „creare“ tedy tvořit. S předponou „re“ pak vznikne slovo znovutvoření. Výuka je tedy zaměřena tímto směrem. Od začátku až do samotného konce se zde klade důraz na tvořivost, samostatnost a individuální rozvoj jedince jak po stránce osobnostní, tak sociální či fyzické. Během studia máme také možnost získat spoustu licencí, které nám mohou pomoci zdokonalit se na poli pedagogickém i mnoha dalších. Jednou z nich je kupříkladu licence pro výuku lyžování a snowboardingu. A tím jsem na startu jednoho běžného zimního dne v mém životě.

Trénink na svahu

Ranní probuzení na chatě uprostřed beskydských lesů je záležitostí naprostého ticha. Za okny je ještě tma a já slyším jen vítr předpovídající dosti studený den. Je šest hodin a já otvírám knihu k pravidelné ranní četbě.

Z ní mě po hodině vytrhuje budíček oznamující, že už je čas na cestu do práce. Po cestě do lyžařské školy v nedalekém Ski areálu se s kamarádem a též instruktorem Petrem zastavujeme v místní pekárně. Čaj a dva tvarohové šátečky mě vyjdou na 24 Kč… hmm, nejsem sice materialista, ale ta cena mě rozhodně potěší. Po příjezdu na svah si odučím dvě hodinky. Pocit uspokojení se dostavuje okamžitě. Zase je o pár dětí více, které třeba našly koníček na celý život nebo aspoň zvládly další pohybovou činnost dodávající jim radost a pomáhající celkovému rozvoji jedince.

Po lehkém obědě přichází na řadu trénink. Venku zrovna začalo sněžit a trošku foukat, výborně, aspoň budou podmínky trošku zajímavější. Převleču se do běžeckého oblečení a vyrážím se na skialpinistických lyžích projít po zdejších kopcích. Třikrát nahoru na vrchol a dolů po sjezdovce. Trvá to celkem hodinku a půl. Zpocený, mokrý, unavený a nadšený ze skvělého tréninku se opět převleču do lyžařské kombinézy. Pak už je půl čtvrté, na svahu pomalu končí denní provoz a my se odebíráme zpět domů.

Po cestě se zastavíme v nedaleké vesničce nakoupit si něco malého na večeři. Překvapivě je zde i čajovna, ve které koupíme vytoužené uhlíky pro naši vodní dýmku. Dorazíme na chatičku, rozvěsíme polopromáčené věci a jdeme dolů na středisko, kde už nás čeká na ideálních 90 stupňů rozehřátá sauna. Po relaxační hodince se odebéřeme zpátky do naší instruktorské lesní chýše, dáme si večeři, kamarád zahraje na kytaru, já nachystám vodní dýmku a láhev ryzlinku rýnského ze sklípku na jižní Moravě, kde během podzimu pracuji a pomáhám tím kamarádovi vyrábět tento božský mok. Společně s ostatními instruktory si chvilinku zazpíváme, pobafáme voďára a dáme si každý dvě deci vína. O půl desáté už pomalu při televizi usínám.

Umět si to užít

Žiji svůj život s jednoduchým přesvědčením, že každý z nás je plně zodpovědný za svůj život a všichni si můžeme svobodně vybrat, jak ho prožít. I když jsem ještě student, dokážu dělat to, co mě baví, vydělat si dostatek peněz, tak aby mě již nemusel nikdo živit, každý den si užívám, věnuji se svým koníčkům, vzdělávám se, trénuji a ještě mi zbude čas na malé radosti, jako je kytara či chuť dobrého vína.

Život je krásný.

PATRIK ČAVOJ