Třetí kniha stavitele mostů

Anglicky psaná literatura nemá o autory přicházející z jiných kultur nouzi, zmiňme třeba Conrada nebo Nabokova. Mladý řecký inženýr Panos Karnezis (1967) přišel původně do Anglie stavět mosty, pak ale učinil zásadní rozhodnutí a nastoupil do kurzu tvůrčího psaní. Pro absolventy těchto kurzů je charakteristické, že jejich psaní bývá řemeslně zdatné, ale všichni píší tak trochu stejně. U Karnezise to neplatí.

Možná mu pomohlo, že pochází z jiné jazykové oblasti a angličtinu vnímá z odstupu. Už jeho prvotina, sbírka povídek Malé hanebnosti, působila navýsost neotřele. Čtenáře oslovila především skvěle propracovanými miniaturami ze života jedné řecké vesnice, tedy kraje, který je pro Angličany obdařen jistou uhrančivostí (stačí připomenout, jak silně působil na Gravese, Durrella, Unswortha nebo Bernièresa). Karnezis dokáže na několika stránkách podat živý, nesmírně komplexní obraz prostředí i vzájemného vztahu mezi zemí a lidmi, kteří v ní žijí. Jeho zkratka je bravurní, výstižná, ale zároveň nezjednodušující. Ponechává místo pro nevyřčené.

Bylo sympatické, že se ve druhé knize Bludiště rozhodl nevyužít osvědčené schopnosti a pustil se na širší pole historického románu. Neslavný řecký pokus o získání nadvlády nad částí Malé Asie skončil naprosto opačně než dobývání Troje a Karnezis této mytické reference velice jemně využil. Spletitým příběhem rezonují osudy bájných…