Omluva megafonem

Chyby vlády v některých ohledech situaci způsobenou počasím ještě zhoršily.Posledním případem, kdy se podle pamětníků nějaký čínský vůdce odvážil s megafonem v ruce do nespokojeného davu, aby pronesl omluvu, bylo vystoupení Čao C‘-janga na náměstí Tchien-an-men v květnu 1989, kdy se dotyčný omluvil protestujícím studentům. Čaovu kariéru tato omluva stejně nezachránila a vládě nijak nepřekážela v tom, aby o několik dní později nechala na náměstí vjet tanky. Zdá se ale, že udělala dojem na jednoho muže, který stál tehdy po jeho pravém boku. Wen Ťia-pao se letos coby čínský premiér rozhodl svého bývalého šéfa napodobit. Jezdil po vlakových nádražích, kde davy zmrzlých lidí celé dny čekaly na to, až budou moci odjet domů na každoroční oslavy čínského Nového roku, a megafonem se omlouval za kolaps dopravy způsobený nejhorším zimním počasím, jaké Čína zažila přinejmenším za poslední půlstoletí.

Omlouvá-li se politik, i v Číně tak jako kdekoli jinde tím de facto většinou říká, „já za to nemůžu“. Na vládu si zpravidla rád zanadává kdekdo a někteří čínští blogeři začali dělat nenápadné narážky na hurikán Katrina. I v Číně se nicméně najde mnoho lidí, kteří současnou katastrofu připisují spíš „vyšší moci“ než neschopnosti politbyra.

V podmínkách diktatury jedné strany, kdy mít moc odjakživa znamenalo nemuset se za nic omlouvat, je ale pokora čínského premiéra přesto pozitivním…