Vánoční

A zase všechno na poslední chvíli. Tetě stejně jako loni šampon, tátovi tu pěnu na holení, bratrancovi čepici a šup šup domů, pryč z koupěchtivého návalu zatemnělých mozků, co stůj co stůj musí něco koupit. Alespoň, že si člověk může s přáteli od plic nad těmi Vánocemi zanadávat. Kam že se nám podělo rozjímání s pohodou a co že to vlastně slavíme, když ani většina z nás v boží narození nevěří?

Štědrý den je nakonec milý, jistě. Máme se kolem stolu rádi, pěkná knížka se šikne a ten krém taky. Ale stejně. Po pár letech nespokojeného předvánočního mudrování, kdy mi každý jen potvrdil, že o dárcích to přece vůbec není, jsem se konečně odhodlala. Poprvé už před dvěma lety, ale tehdy zůstalo jen u nápadu. Tři dny před Štědrým dnem mě úzkost z porušení konvencí nakonec stejně vykopla do ulic, za pačesy protáhla obchoďáky a předsevzetí zdržet se nákupů bylo to tam. Strach z nedorozumění a pocitu selhání byl silnější. Vyhrál nad zdravým rozumem? Anebo si tu jen lžu do kapsy? Občas dárek přece opravdu potěší a nakupovat by šlo i přes internet. Proč ale dělat něco, co si chce člověk především co nejvíce usnadnit?

Letos se zatím držím. Na lámání chleba dojde, až přijde třiadvacátého předštědrovečerní strach. Budou si myslet, že je nemám ráda. Mí blízcí. Anebo někoho z nich třeba napadne, že jsem jen a jen skrblík a kvůli koruně bych si asi nechala vrtat koleno jako Lakomá Barka z pohádky. Brrr. Ale pokus je pokus a předsevzetí je předsevzetí, nedá se svítit.

Většinou je mi ale celkem hej. Městem si pluji s kočárem jako bludná Holanďanka a nějak tak s větší lehkostí se rozhlížím po všech těch blikadýlkách a cinkrlátkových stáncích. Se klidně uhoňte, volové, říkám si asi dost nafoukaně při pohledu na vyčerpance adventu s tím, že jsem našla recept na vánoční pohodu a letos si ji nenechám vzít. Prostě nevyměknu.

Jenže to není jen tak. Zvlášť když si uvědomím, že chovat se každý tak jako já, kola ekonomiky by se zadřela, a vzhledem k tomu, že za dveřmi je prý recese, je mé privátní pokusnictví pro společnost nejspíše dost medvědí službou. Možná tedy koupím nějaký dárek pro ni, pro tu společnost, aby to neodnesla. Novou škodovku, když v Mladé Boleslavi teď mají ty problémy. Stát ji nechám v odstavném pruhu. Pustím chlup jako ostatní a koza mého předsevzetí zůstane celá.

Příští týden píše Jiří Kratochvíl