V kraji pod sopkou
Chilská Patagonie je svérázný kout světa. Když sem přijedete třeba v červnu, tedy během místní astronomické zimy, kdy z nízko letících mraků padají ledové proudy vody, máte pocit, že horší místo k životu najít nemůžete. Kousek za pobřežím se zdvíhají Andy a právě o ně se trhají těžké mraky unášené prudkým větrem, který díky Tichému oceánu prakticky nikdy neustává.
Letos 1. května pekl Ernesto Cuňa hovězí maso na rožni. Na chilském venkově je to oblíbená kratochvíle, při které se sejdou známí podobně, jako když Češi u táboráku opékají špekáčky nebo narážejí bečku piva. I na dvorku Ernestova domku v Chaiténu, pětitisícovém městečku vmáčknutém mezi záliv Tichého oceánu a hory pokryté studeným deštným pralesem, se onoho květnového dne sešli přátelé. Když ale Ernesto upevnil poprvé kovový rošt nad ohniště, země pod jeho zahradou se otřásla. Obyvatelé Patagonie jsou spíše flegmatici a na podivné projevy přírody reagují s překvapivým klidem. Takže Ernesto se nenechal znervóznit, rošt rozebral a přemístil ho na opačný konec zahrady, kde je půda rovnější. Nebude přece riskovat, že se opékané pláty masa zřítí do ohně.
Potom se ale země zatřásla podruhé a účastníky party přešla na pečínku chuť. Okolní dřevěné domy seřazené na půdorysu pravoúhlých ulic se najednou rozhoupaly jako dětské kolébky, trámy se začaly se skřípotem prohýbat, dřevo praskalo. Ernesto, jeho přátelé a všichni obyvatelé městečka už věděli, že jde do tuhého.
Žijí totiž v Chile, kde podřimuje sto dvacet aktivních sopek, jejichž výbuchy a různá zemětřesení jsou běžnou realitou. Žijí navíc v Patagonii, kde jsou sopky a tektonické zlomy neprozkoumané a kde je člověk nedrží pod bedlivým dozorem jako v okolí hustě osídlených metropolí.
Chaitén je napůl uměle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
