Tvrdý pád

Raufarhöfn je nejsevernější osadou Islandu, leží tři kilometry pod polárním kruhem. Když autoři islandského filmu Eleven men out potřebovali poslat hrdiny svého bizarního snímku – fotbalový tým složený pouze z homosexuálů – do depresivního zapadákova, tak skončili právě tady. Vesnice má totiž k depresi dobré důvody. Ještě před patnácti lety zde v létě bydlelo tisíc lidí, kteří si vydělávali rybolovem nebo v továrnách na zpracování ryb. Dnes z nich zůstala jen čtvrtina. Setrvali většinou jen starší a chudší lidé a několik desítek polských imigrantů, kteří pracují v továrně na zpracování ryb. Ti ostatní odešli za hospodářským zázrakem do Reykjavíku, kde žijí dvě třetiny ze tří set tisíc Islanďanů. Letos ale obyvatelé Reykjavíku zažili podobný šok jako před lety lidé v Raufarhöfnu. Stát musel nakonec znárodnit tři největší banky v zemi, jejichž dluhy dosahují šestinásobku ročního hospodářského výkonu celého Islandu. Ekonomové očekávají, že se hospodářství ostrova v příštím roce smrskne o deset procent.

„Na krizi zatím doplatili hlavně lidé z Reykjavíku, kteří si na dluh kupovali velká auta a stavěli nové domy. Na vesnicích jsme nežili tak na vysoké noze, a proto nemůžeme teď tak tvrdě dopadnout,“ říká do telefonu Elísabet Gunnarsdóttirová, která donedávna pracovala v samosprávě Raufarhöfnu. I vesničanů se ale dotýká zdražování způsobené bezmála…