Tam, kde není nikdy ošklivo

Mohutné pohoří je jako na dlani. Hluboká údolí se proplétají v zákrutech se strmými srázy a rozeklanými vrcholy. Z kraje je vidět Sluneční a Tetřeví vrch, o kus dál pak postupně Liščí a Luční horu. Úchvatný obrázek Krkonoš završuje jakoby všemi opuštěná Sněžka. Nejsme na žádném výletě: na slavné české pohoří se právě díváme v malém bytě v Praze-Nuslích, kde je coby papírový model už pět let vyrábí třicetiletý zaměstnanec jednoho z pražských nakladatelství Vojtěch Noha.

Tvůrce „malých“ Krkonoš není žádný kartograf ani profesionální modelář. Vše si vymyslel sám a kopec po kopci pečlivě tvaruje z papíru výhradně podle své vlastní metody. A co je nejdůležitější – Vojtěch Noha si teprve skrze věrný portrét Krkonoš vypracoval k magické krajině divokých hor skutečný vztah.

První kopce

Všechno začalo idylickými zážitky z dětství. Rodina Vojtěchova otce, písničkáře Jakuba Nohy, trávila nejhezčí společné chvíle na chatě v legendárním trampském ráji – posázavském Kamenném Přívoze. „Rád jsem se koukal do vln Sázavy a obdivoval mohutné kopce okolo, do toho jsem četl indiánky a Foglara,“ vzpomíná Vojtěch. Chata „plná“ poezie ovlivnila celý jeho další život: nechal si narůst dlouhé vlasy, začal poslouchat punk a pustil se do hry na bicí nástroje a kytaru. Láska k přírodě mu však zůstala, s kamarády postupně…