Madoffova past

To, že jsou lidé (a to i ti velmi bohatí) hamižní, že se chovají jako stádo, že světem vládne nedostatek svobodného, nezávislého a kritického myšlení a selský rozum hyne na úbytě, že jsou lidé schopni naletět lecjakým podvodníkům – to člověka nakonec tolik nezaskočí.

Na případu Bernarda Madoffa překvapí dvě věci: jeho proporce (ztratilo se padesát miliard dolarů) a katastrofální selhání auditorů. Za těch dlouhých dvacet let byly zjevné signály, že je tu cosi špatně. Madoff, člověk spravující prostředky velikosti českého státního rozpočtu, chodil na schůzky s nejdůležitějšími klienty pouze s malým zápisníčkem, do kterého si cosi zapisoval perem.

To, že jeho podnik, který investoval svěřené peníze, vykazoval rok co rok stále stejný výnos, bylo podezřelé málokomu. Přitom by se zdálo, že pomalu každé malé dítě chápe, že finanční, měnové, akciové a dluhopisové trhy jsou nesmírně neklidné, volatilní a nestabilní a těžko na nich lze vydělat spolehlivě stále stejně.

Velmi znepokojivé jsou spekulace o pravých důvodech toho, proč movití lidé Madoffovi svěřovali tolik peněz. Nemysleli si, že je geniální, ale věřili, že má díky své minulosti (zakladatel burzy Nasdaq) a kontaktům na regulátory nějaké privilegované informace. Pokud si ale tolik lidí na Wall Street myslí, že regulace stejně nefunguje a obchod a zneužité informace se prodávají stejně jako housky na krámě, je to pro Ameriku, která učila postihovat „zneužívání informací“ zbytek světa, dosti zdrcující vizitka.

Vůbec nejděsivější ale je, že investiční fondy, které Madoffovi „sypaly peníze“, byly samy auditovány „velkou pětkou“ (s čestnou výjimkou Deloitte). Jenže samu Madoffovu firmu auditoval jeden téměř osmdesátiletý důchodce z venkova, který měl jednoho zaměstnance a sekretářku. Pokud tohle auditorům fondů nevadilo, pak jim nezbývá než pogratulovat.

Jak souvisí odhalení Madoffa se současnou krizí? Nijak zvlášť. Nebýt krize, mohlo se odhalení o pár let protáhnout. Kdybychom se pokusili o českou paralelu, pak je případ Madoff srovnatelný s C. S. Fondy (čistá krádež a banálně jednoduchý podvod), ale pád investičního bankovnictví v Americe je pádem IPB – kombinace dobrodružného i podvodného jednání a vysokého morálního hazardu (bankovní socialismus) –, která neunesla test prudkým poklesem trhu.

Pomohla by lepší regulace? To je zapeklitá otázka. Když si ničeho nevšimly (či všimnout nechtěly) čtyři největší a nejrenomovanější auditorské firmy?