Legendy, které měly být spáleny

K nejoblíbenějším křesťanským svatým patří už bezmála devět století muž, jenž pocházel z rodiny bohatého obchodníka se suknem. Užíval si v partách zlaté mládeže, ale ve dvaceti náhle vyměnil skvostný šat za vandrácké hadry a začal se živit žebrotou. Místo rozpustilých zábav opravoval zpustlé kostelíky. Otec jej odvrhl a veřejnost se mu posmívala, považujíc jej za blázna či opilce. Nalezl však i obdivovatele, kteří se k němu připojili, a nakonec jej uznali i nejvyšší církevní hodnostáři.

Je dodnes tak populární, že jeho postava může působit až kýčovitě. Právě on ostatně roku 1223 vytvořil pro kostel v Grecciu první jesličky, vánoční scénu Kristova narození, v níž je Spasitel, až dosud uctívaný jako vládce a nejvyšší soudce světa, zobrazen coby děťátko.

Svatost na hraně hereze

Historky ze života svatého Františka z Assisi (1181–1226) jsou jímavě prosté. Chybí v nich velebný patos i drastické scény mučednictví, zato však nepostrádají zvláštní, zdánlivě bezděčný humor. Z původních latinských verzí záhy vzniklo převyprávění v lidové toskánštině (Fioretti di San Francesco), které patří vedle díla Dantova, Petrarkova či Boccacciova k literárním klenotům italského trecenta. Tato půvabná knížka byla česky vydána už několikrát, avšak teprve v posledních několika letech u nás postupně vychází konvolut nejstarších svědectví o světcově životě pod názvem Legendy o…