Vítr změn

Starobylé větrné mlýny, které se již nevyužívají ke mletí mouky, se staly v mnoha zemích rozvinutého světa turistickou atrakcí. Všichni to berou tak, že dřevěné větrné mlýny pěkně zapadají do krajiny a jsou milou připomínkou prostší rolnické minulosti. Pokud však jde o jejich technologicky vyspělé následovníky, větrné turbíny, názory se rozcházejí. Pro někoho hyzdí krajinu, pro jiného jsou uhlazenými majestátními stavbami, které značí přechod k novým zdrojům energie.

První větrné parky – příjemci štědrých daňových odpočtů – se objevily v Kalifornii počátkem 80. let dvacátého století. Mezi vlnícími se kopci v okolí průsmyku Altamont Pass poblíž Sanfranciského zálivu lze stále vidět několik dosud rotujících turbín. S výkonem pouhých několika desítek kilowattů a s rotorem o průměru zhruba 15 metrů již dnes nejsou žádnými obry. Nové větrné elektrárny obvykle mívají výkon 1,5 až 2,5 megawattu (MW), neboli třiceti až padesátinásobek prvních turbín v Altamont Pass, a průměr rotoru dokonce až 100 metrů, takže jejich listy obsáhnou plochu přibližně o velikosti fotbalového hřiště.

Od chvíle, kdy se v Altamont Pass roztočily první turbíny, prošla větrná energetika zásadním vývojem. V celosvětovém měřítku sice vytváří pouze jedno procento veškeré elektřiny, ovšem v několika evropských zemích tvoří úctyhodný podíl: v Dánsku dvacet procent, ve Španělsku deset procent a v Německu zhruba…