Hledání ztraceného milence

Polovina angloamerické literatury je vlastně židovská, kdo by neznal jména jako Joseph Heller, Saul Bellow nebo Philip Roth. Naproti tomu pouze dvěma spisovatelům přímo z Izraele se daří pronikat na mezinárodní scénu. Jsou jimi Amos Oz a Avraham B. Jehošua. Oz i Jehošua patří ke druhé generaci izraelských prozaiků, kteří opouštějí budovatelská témata spjatá se založením Státu Izrael v roce 1948 a posouvají se směrem k subjektivnější próze. Napjatá situace v oblasti tvoří spíše jen neobyčejné pozadí obyčejných příběhů. Zatímco Ozovi už vyšlo v Čechách několik knih, Jehošua debutuje až nyní svým zřejmě vůbec nejslavnějším románem Milenec z roku 1977.

Vícehlas noci

„Kafka je pro mě bohem,“ prohlásil loni Jehošua v Praze, kam přijel jako host Festivalu spisovatelů. A hned se nabízí jedna paralela. Jako je zámek ve stejnojmenném Kafkově románu místem, kolem kterého se všechno točí, a zároveň prázdným, neskutečným územím, podobně se to u Jehošuy má s titulní postavou milence. Také ten je jakýmsi vyrvaným středem: mihne se v úvodu a závěru, všechno se vlastně děje kvůli němu, a přitom bez něj.

Milenec se totiž ztratil v jomkipurské válce kdesi na sinajské frontě. Asja dál učí na střední škole. Adam, její manžel a majitel autoservisu, se rozhodne milence své ženy hledat. Jejich dospívající dcera Dafi všechno sleduje. Mladý arabský dělník Naím pracuje u Adama v autoservisu a zamiluje se do Dafi. A milencova babička Veduča se pomalu probouzí z kómatu… Šestice postav se střídá v roli vypravěče a každý z pestré směsice vypráví po svém: Veduča odkudsi z hranice bytí a nebytí, Asja skrze své sny, Naím pyšně a zároveň nejistě z pohledu Araba mezi Židy, Dafi jako puberťačka a Adam jako podivný patriarcha: automechanik s dlouhým vousem, který se mu plete do motoru.

Jehošua tento narativní vícehlas diriguje jistě a přesně. V bezprostředně navazujících kapitolách nechá dva hlasy notovat stejné motivy, aby se ukázalo, jak odlišně lze situace interpretovat. Jindy naopak předvede, že ačkoli lidé obvykle touží po tom stejném, často se o tom ani nedozvědí. Jako by říkal: až příliš se ostýcháme jednat upřímně, a pak se vzájemně dotkneme leda v náhodných přehmatech.

Nezvyklý způsob vyprávění se vyhne experimentální manýře díky promyšlené kompozici a zejména pečlivé psychologii postav. Ústřední trojice Adam, Dafi a Naím, tedy otec, jeho dcera a jeho arabský dělník, to jsou tři stejně svébytné a rovnocenně propracované světy. Ti tři se společně každý večer vydávají odtahovat havarovaná vozidla na izraelské dálnice, ale kdyby neseděli v jedné kabině, mohlo by jít o postavy nikoli románu, ale tří různých novel. Řítí se však tou stejnou nocí, na jejímž konci je pokaždé zprohýbaný plech, a Naím se do Dafi „po špičkách“ zamiluje. Právě tento nesmělý milostný příběh Židovky a Araba tvoří kontrapunkt k základní dějové linii hledání ztraceného milence. A i tady Jehošua průběžně koriguje mediální obraz, který si o Izraeli Evropan utvořil na základě zpráv z „oblasti“.

Milenec je svým způsobem noční román a Jehošua má cit pro různé barvy tmy: pro osamělou nespavost patnáctileté dívky, brzké vstávání arabských dělníků ještě před východem slunce nebo pro půlnoční datlování spisovatele v protějším okně. A co je ještě lepší: i čtenáře dokáže Jehošua udržet bdělého dlouho, dlouho do noci.

Autor je redaktorem časopisu Host.

AVRAHAM B. JEHOŠUA: MILENEC

Přeložila Magdalena Křížová, Pistorius & Olšanská, 352 stran