Gádžové si vzali celý svět

Vozy s plachtami postavené do kruhu, koně, spaní na seně, útěky před strážníky, večery u planoucího ohně, věštění z karet, zima, hlad, ale hlavně – volný a nekonečně proměnlivý život, který asi jen tak někdo neprožije. Tak asi vypadal po celá staletí tajemnými báchorkami opředený svět kočovných Romů. Pro celé generace představoval jistou soběstačnost, osobní svobodu a nezávislost. Tak na „nekonečnou pouť bez cíle“ vzpomíná těch několik málo pamětníků, kteří ji v dětství zažili. Jenže dnes je to již pouhá legenda: právě před padesáti lety postavil komunistický režim kočování mimo zákon. Romským kočovníkům odmontovali kola od vozů, koně prodali na porážku a pustili se do velkého díla převýchovy – protože „přece i cikáni mohou být členy KSČ a našimi rovnoprávnými budovateli socialismu“. Tím romské menšině, která se sotva vzpamatovávala z nacistické genocidy, zasadili osudovou ránu.

Jak ale vlastně kočování vypadalo? A je ještě vůbec možné ho znovu po vzoru jiných postkomunistických zemí u nás obnovit?

Zvláštní péče

„Jednou ráno si pro nás přišli policajti s puškami, a že musíme jít s nimi. Vůbec jsme nevěděli, co se děje, byli jsme úplně vyděšení. Odvedli nás na národní výbor, kde nás prohlíželi a vyslýchali, jak žijeme. Nakonec nám odebrali otisky prstů a do průkazu dali razítko s velkým S. Nemůžu zapomenout, jak nám maminka…