Zhmotnění žádoucích hodnot

V zapadlé vesnici Ostrata na Zlínsku platí Stanislav Hrazdíra za podivína. Táhne se to už od poloviny 80. let, kdy si tady za tchánovým socialistickým domkem postavil ekologický dům. Jenže tou dobou nebylo ještě ani definováno, co to je, takže udělal to, co si pod tím pojmem sám představoval. Ze severu stavbu trochu zapustil do země, z jihu otevřel slunci, uvnitř uplatnil měkké křivky, které se nepříčí přírodě. I když dnes je už značně zchátralý, pořád je to dům-čin.

Právě takhle, jako výsledek osobního puzení, se formovala ekologická architektura po celém světě. Když v roce 2000 vyšla mezinárodní monografie Green Architecture, psalo se v ní: „Environmentalismus nabývá na síle, ale koncept ekologické architektury je stále vnímán jako něco okrajového, co nepatří k nárokům a požadavkům současné společnosti.“ Dokazovaly to i publikované stavby, v něčem podobné domku ze Zlínska: vždycky šlo o ojedinělý, více či méně výstřední pokus. Tak to dopadalo, pokud „zeleně“ uvažovali architekti. Pokud se do výstavby pustili sami ekologové, redukovalo se ekologické stavění čistě na technický problém: jak vše utěsnit, izolovat a kam dát solární kolektor. Výsledkem byly úspory, ne však architektura.

Jenže tyhle doby jsou už pryč. Ekologické uvažování je součástí hlavního proudu architektury, a to i u nás. Důkazem je nová knížka Zelená architektura.cz. Je to…