Potíž s tajnostmi

V tomto článku bych chtěl komentovat dvě nesouvisející záležitosti. Za prvé, před několika měsíci jsem na těchto stránkách ve svém sloupku „Jsem netolerantní“ napsal, že levicové i pravicové extremistické síly mohou v ČR dál růst jen tehdy, pokud se jim bude principiálně věnovat pouze policie. Pohled na to, jak během nedávných událostí v Janově místní podporují akce ultrapravicové Dělnické strany, jsou jen dalším důvodem k tomu, abychom v této záležitosti vytvořili všeobecný prostor pro diskusi. Chápeme, že ministerstvo vnitra je pod tlakem, protože v polovině února má předložit vládě ke schválení materiál o legislativních opatřeních proti extremistům. Ovšem problém se nesmete ze stolu tím, že se strana zakáže a nasadí se proti ní policejní jednotky.

Druhý komentář se týká nezveřejněného „tajného materiálu“, jímž policie minulý týden ospravedlnila razii na vietnamském trhu v Libuši. Nepochybuji o tom, že tyto informace byly důvěrné povahy, a nehodlám tyto zdroje nijak napadat, když navíc pomohly odhalit nezákonné obchodní praktiky, lidi bez povolení k pobytu a výrobu, distribuci a prodej drog. Za to vše si policie zaslouží chválu, přesto mě však opravdu zaráží, že se spolehla na tajný materiál nedostupný veřejnosti. V posledních sedmi letech jsme mohli sledovat postupné nahlodávání amerických občanských práv: Bushova administrativa využívala tajné a důvěrné informace k zadržování, deportaci, zatýkání, převážení vězňů do zahraničí, mučení a ospravedlnění JAKÝCHKOLI činů – stačilo poukázat na nebezpečí a naléhavost případu. Jakmile se „důvodné podezření“ podkládá tajnými důkazy, občanská práva jako taková se rozplynou, neboť vláda si pak vždycky najde legitimní důvody ke všem krokům, které se jí zlíbí. Panují obavy, že zatímco včera se ona tajemství týkala cizinecké komunity, zítra se ta tajemství mohou dotýkat každého z nás. Obzvláště v zemi s dlouhou a tragickou historií tajemství a tajné policie by každý občan měl být krajně znepokojen, když se těchto prostředků využívá k legitimizaci mimořádných opatření.

Ačkoli nám Ivan Langer v Lidových novinách vysvětluje, že nešlo o první či jediné informace ohledně podezřelých obchodů ve vietnamské komunitě, a bez ohledu na to, kolika vykřičníky se ve své obhajobě bude ohánět, využitím důvěrné informace se policie dostává na nebezpečnou šikmou plochu.

Autor je Američan, v Česku učí angličtinu.