0:00
0:00
7. 12. 20083 minuty

O půl milionu víc

Na jednom místě byste je spolu jinde nepotkali: hudební publicista Jiří Černý, sociolog Miloslav Petrusek a politický lobbista Miroslav Šlouf se předminulý pátek v jeden okamžik ocitli v jedné galerii. Tak jako další tisíce Čechů se přijeli do Vídně podívat na výstavu Vincenta van Gogha.

Na jednom místě byste je spolu jinde nepotkali: hudební publicista Jiří Černý, sociolog Miloslav Petrusek a politický lobbista Miroslav Šlouf se předminulý pátek v jeden okamžik ocitli v jedné galerii. Tak jako další tisíce Čechů se přijeli do Vídně podívat na výstavu Vincenta van Gogha. Kdo do galerie Albertina nevyrazil, ten prohloupil. Výstava končí toto pondělí a tolik Goghových obrazů pohromadě k vidění už zase dlouho nebude. Za oglosování ale tahle akce stojí z jiného než čistě výtvarného pohledu.

Řekněme si to upřímně: Vídeň je ošklivé a hlavně nudné město. Co vlastně může návštěvníkovi nabídnout? Prátr, Schönbrunn, Dóm sv. Štěpána, Freudovo muzeum, operu, pečené koleno a sachr. Ne že by se nebylo na co koukat a co konzumovat, ale pořád jde zkrátka jen o památky a jídlo a obojí se rychle přejí. Ve srovnání s takovou Prahou, Berlínem nebo Bělehradem v ní chybí jedna zásadní věc: život. Zkuste tu najít bar, kde se budete cítit jako mezi svými, hospodu, kde se nebudete stydět žádat o třetí pivo, kavárnu, kde můžete do noci klábosit o všem možném, malé kino s dobrým filmem, hudební klub s dobrou muzikou, divadlo, kde se nehraje jen klasika. Možná to i najdete, ale raději si na to hledání vezměte delší dovolenou.

↓ INZERCE

Vídeň přesto patří k nejnavštěvovanějším městům Evropy. A jedním z důvodů je právě to, co nabízejí zdejší galerie. Výstavu Vincenta van Gogha vidělo od září do minulého týdne půl milionu lidí, neuvěřitelných šest tisíc denně; je přitom jasné, že minimálně polovina z nich nemá v rakouské metropoli trvalé bydliště a jen za kolenem by sem nepřijeli. Gogh přitom není žádnou výjimkou: podobně se sem jezdilo za Dürerem, Picassem, Munchem, Malevičem, Hopperem, Lautrecem, Chagallem, Magrittem nebo Kooningem, když máme jmenovat jen akce z poslední doby.

Je to dobrá kulturní politika. Byť jde většinou o projekty soukromých galerií, mohou se vždy spolehnout na štědrou a především viditelnou podporu města i státu. Zkuste si dnes projít Vídní a propagační materiály k Goghově výstavě na vás budou dorážet na každém nároží i v každé veřejné instituci.

Praha je krásné a hlavně zábavné město, byť je tomu tak navzdory a ne zásluhou městských radních. Máme tu památky, jídlo i život (včetně toho nočního, což je ve Vídni věc nemyslitelná). Nemáme tu ale žádnou galerii, která by podpořená sponzory, magistrátem a vládou dokázala do města přilákat půl milionu lidí. Docela škoda.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].