Na soustředění

Vzhledem k faktu, že nejsem zvyklý na příliš brzké vstávání, byl pro mne zvonící telefon v 7 ráno téměř noční můrou. Poté, co jsem se konečně vyhrabal z postele, sešli jsme se společně s ostatními závodníky u stolu, kde jsme si každý nachystali snídani podle svého gusta.

Zapínám si televizi, což je jedna z důležitých věcí, nacházím příslušný program, který mi poodkryje tajemství, jak to v danou hodinu a minutu vypadá ve výšce 3820 m n. m., a zjišťuji, že teplota je -14 °C a k tomu nemilosrdný studený vítr, který dosahuje rychlosti přibližně 40 km/h. Snažím se najít teplé vrstvy oblečení, do kterých se následně oblékám a vyrážím k dolní stanici velkokapacitní kabiny. Je 8.30.

Nesu lyže na rameni a blížím se k „nečekaně“ dlouhé frontě, kterou musím vystát, abych se vůbec dostal na kýžený vrchol, kde můžu trénovat. Naštěstí potkávám blonďatou kamarádku z Kanady, kterou jsem viděl naposledy na závodech přibližně před půl rokem. Ani jsme si nestihli sdělit vše, co jsme v této době zažili za slasti a strasti života, a po půl hodince procházíme turniketem, po dalších deseti minutách přijíždí velkokapacitní kabinka, do které se nasouká neuvěřitelných 90 lidí.

Konečně se po všech ranních peripetiích dostávám na vrchol, obouvám lyže a mířím směrem k naší tréninkové trati, kde jsou dneska skoro všechny národy, které tady můžou být. Pod připravenou tratí se setkávám s…